Lotyšsko, země, která se od Litvy moc nelišila. V blízkosti hranic působilo chudě a prostě. Domy byly cihlové a ničím zajímavé. Krajina byla poseta stejně jako v Litvě především břízami a borovicí.

JELGAVA

Nejdříve jsme zastavili ve městě Jeglava, tam nás upoutal zajímavý modrý kostel, ale nebyl otevřený. Pak jsme zastavili u řeky a tam zaparkovali. Město asi slavilo výročí, jelikož podél řeky byli různé atrakce, ale z části již uklizené. V parku nás zaujali originální stojany na kola a potom nádherný trávník, na který se nesmělo šlapat a myslím, že se to opravdu dodržovalo, jelikož byl opravdu ukázkový. Pak jsme navštívili místní univerzitu, která byla asi pro všechny generace, protože jsme tam potkali dětí ze základní školy i středoškoláky. Byla to moc pěkná budova, která nám připomínala konvikt v Olomouci, ale poněkud větší. Za školou bylo velké parkoviště plné aut a taky motorek, za chvíli přišli žáci asi 8. třídy, nasedli na motorky a odjeli. My jsme nechápali. 

JURMAL - lázeňské město

Potom jsme pokračovali dále do lázeňského města Jurmal, zde jsme nabírali naftu již za cenu vyšší jak jedno euro. Co nás zaskočilo byl automat na začátku města, kde po nás chtěli vstupné 2 eura. No to jsme ještě neviděli. Možná to bylo místo parkovného ve městě, netušíme. Město bylo dlouhé a zajímavé svými malebnými dřevěnými domy. Byly různě barevné, nové či zchátralé. Byla to zástavba, kterou u nás neuvidíme. Zaparkovali jsme, bylo zataženo a již se stmívalo. Chvíli i pršelo, ale naštěstí hned přestalo, tak jsme vyrazili na průzkum okolí. Nejdříve jsme navštívili místní pobřeží, které bylo úžasné. Nádherná rovná písčitá pláž a nekonečné moře, ovšem za horkých dnů musí být přeplněná a neprůchodná. Pak jsme se procházeli mezi uličkami města a kochali se domy, které lemovali ulice. Jeden byl hezčí než druhý. Byly to domy snů. Nádherné dřevěné hygge domy s předzahrádkami. Takový typický severský styl. Mezi nimi se nacházeli i domy podobné, ale noblesní, které byly sledované kamerami, před domem stálo nějaké drahé auto, byla to zkrátka noblesní severská vila. To už bylo moc přepychové, ale pěkné. Nikdy to neděláme, ale tentokrát jsme koukali do rozsvícených oken a toužili spatřit kousek tohoto útulného domu uvnitř. Všechny domy byli pečlivě zatemněné závěsy a skrývali svoje soukromí. Po příchodu k autu jsme jeli do Rigy, která byla nedaleko a těsně před ní odbočili na boční cestu, kde bychom mohli mít klidné spaní. Podařilo se najít pěkné místo v lese.

Riga

Ráno pršelo, ale z postele nás vyhnalo modré nebe, které jsme uviděli střešním oknem z auta. Jupí, slunce na sebe nedá dlouho čekat. Po snídani již prosvicovalo husté stromy a my rychle vyrazili vstříc velkoměstu. Riga nás přívítala sluncem a krásnými dvaceti stupni. Byla jsem natěšená na teplý a krásný den. Vjeli jsme do města po cyklostezce a narazili na krásný pravoslavný kostel, který jsme navštívili, byl plný ikon a svatých obrázků, vstoupit jsme mohli pouze zahalení a nejlépe s šátkem přes hlavu, ale ten není nutností.

 Pak jsme pokračovali dál do města k obelisku, který symbolizuje svobodu, je na něm socha ženy, držící tři hvězdy, jako symbol tří regionů v Lotyšsku. Obelisk stojí na mostě pod kterým protéká řeka a nad ní se houpal měsíc, ano ten co vidíme v noci na obloze. Byla to nafouknutá koule s podobou měsíce od nějakého umělce, který nechal tuto podobu zvětšit. Na tomto měsíci byl každý jeho centimetr ve skutečnosti 5 km. Bylo to zajímavé. 

Vstoupili jsme do rušného města plného turistů. Proplétali jsme se mezi lidmi a míjeli restauraci za restaurací, jedna byla hezčí než druhá. Na ulici jsme procházeli kolem kluka, co prodával pohledy. Na lepence měl napsáno, že je z Ukrajiny a cestuje po světě. Rozdával pohledy ze světa, buďto zadarmo a kdo chtěl mohl mu přispět. Jmenoval se Simon, dali jsme se s ním do řeči a pověděli mu náš příběh. Dal nám pohled, popovídali jsme si a předali kontakty a zkušenosti. Opravdu příjemný a sympatický kluk. 

Město bylo velmi příjemné a pěkné. Navštívili jsme ještě vysílač, což je věž ve tvaru eifelovky, park u řeky, který byl plný dětských průlezek a různých aktivit a socialistickou budovu, podobnou, co stojí ve Varšavě, ale nižší a nebyla takovou chloubou města. Žilo to především v centru, kde se nachází krásné secesní domy, malebné uličky s dlažebními kostkami a různí muzikanti a umělci. Ve městě je také zajímavý obloukový železniční most. Jelikož je sobota, město opravdu žilo i různými sportovními akcemi. Probíhal zde We run Riga, svalovci předváděli tahání náklaďáku vlastním tělem a na náměstí byly koncerty. Zatímavostí v tomto městě je, že zde jezdí české tramvaje a autobusy. Město na nás dýchlo příjemnou atmosférou. Jelikož jsem neměla světlo na kolo, rozhodli jsme se směřovat k autu. Po cestě jsme ještě potkali Simona, který tam stál snad celý den, rozloučili jsme se s ním, udělali selfie a putovali dál. Dnes spíme opět v poli u národního parku Gauja. Když už jsme zaparkovali na spaní, před námi asi 150 m se rozsvítil dům a někdo se koukal z okna, Janek zpanikařil, že možná stojíme na jeho pozemku. Chvíli ho sledoval dalekohledem, nic se nedělo a pak se zhaslo. Přesto se Janek rozhodl, že přeparkujeme, protože měl obavy. Tak jsme auto posunuli na jiné místo a nyní jdem konečně otevřít pivo a dát si oddech. 

Mísní mystický umělec...

Místní architektura v chudší části Rigy, kde zanechal stopy socialismus...

13. DEN - GUAJA NATIONAL PARK (10.9.2017)

Ráno jsme se probudili do krásného teplého dne. Bylo kolem 20 stupňů, což nás překvapilo. Mohli jsme otevřít dveře a vylézt ve spodním prádle bez husí kůže. Rychlá snídaně a rychle jsme jeli využít slunečného dne. Tentokrát naše cesta vedla do přírody, aby jsme nebyli pořád ve městě. Park byl velmi rozsáhlý a jeho součástí byl i skanzen, kde jsme zaparkovali a prošli se mezi původními domy, hradem a prohlédli si místní historické předměty a stroje. Celý skanzen byl s krásnou trávou, všude byli stromy, jak ovocné tak jehličnaté. Sice jsme si představovali výlet do divoké přírody bez lidí, ale myslím, že té si v Norsku užijeme dost. Byl to pohodový výlet s nahlednutím do historie Lotyšska a tradic na vesnici. Pak jsme se zajeli otužit k moři, které bylo půl hodiny cesty od nás. Jeli jsme krajinou, kterou pokrývali většinou pole, lesy a louky. Zemědělci jezdili a sklízeli obilí, kukuřice ještě dozrávala. Políčka nebyla pouze zemědělců, ale patřila i místním obyvatelům, kteří zde bydleli v dřevěných chalupách se stodolou, chovali dobytek a svá políčka si obdělávali. Domy od sebe byly vzdálené třeba 300 m. Lidé kolem sebe měli spoustu prostoru, louky a velkou zahradu. Všichni jsou zde zemědělci. Po příjezdu k moři jsme nemohli rozeznat nebe od moře, bylo zataženo a barvy se slili do jedné. Moře zde bylo podstatně studenější, než při posledním koupání na Kurské kose. A to bylo dnes tepleji. Asi se blížíme severu a na moři je to znát. Dlouho nám trvalo, než jsme do moře vlezli, ale nakonec jsme to zvládli. Ať žije otužování!! Cítili jsme se, jako znovuzrození. Když jsme vyrazili dál směrem na Tallin, začalo pršet a přehnala se průtrž, která za chvíli přestala, ale zataženo zůstalo. Jedeme dál na sever a naším cílem je Estonsko. Po cestě však musíme ještě pořešit zimní pneumatiky, vodu a také internet. Co jsme přejeli polsko-litevské hranice, začali problémy s vodou a internetem. Benzinky v Litvě a Lotyšsku moc nepočítají s kamioňákama a s cestovateli, kteří by si rádi připlatili za vodu a sprchu. Bereme tedy na záchodě zatím. Zastavujeme na benzínce a vaříme mrkvovou polévku, protože dnes jsme jedli jen chleba se sádlem. Protože je neděle dáváme si zavařené maso od maminky s bramborama a užíváme si teplo domova, zatím co venku prší. Nakonec se rozhodneme přespat na tomto místě, jdeme se tedy částečně vykoupat do umyvadla na benzince, umýváme tam nádobí, napouštíme vodu a jsme rádi, že máme takový komfort hned u auta. Než jsme provedli všechny úkony, byli dvě hodiny ráno, zase jsme přetáhli, lae bylo to nutné.

14. DEN - NOVÉ GUMY A PŘEJEZD DO ESTONSKA (11. 9. 2017)

Probouzíme se do krásného slunečného dne, snídáme a já vyrábím dárek pro moji mamku, která má za pár dní narozeniny. Janek hledá pneuservis, abychom přezuli auto na zimu. Dárek mám vyrobený a přejíždíme do nedalekého pneuservisu, tam je ochotný pán, který umí anglicky. S Jankem se domluví a objednává nám kola v obchodě, který je kousek vedle, jedeme si pro kola, které nám pán přehodí zadarmo. Jupííí. Máme krásná nová kola, ale jen přední, zadní jsou ještě v pořádku. Pokračujeme k poště a infocentru, kde přidáváme něco na webové stránky a posíláme dopis. Ještě koupit mléko a pokračujeme dál. U obchodu potkáváme krásný obytňák s dřevěnou truhlou na zadní části auta, fakt dobrý. Obyvatelé auta se netváří družně a tak se nesnažíme. Dále nás pronásledují dvě matky v obytném autě, jedna řídí, druhá kojí dítě, těžko říct, zda se střídají v kojení a řízení. Už od Lotyšské Jeglavy jedou za náma. Je to pro mě inspirace, už se těším až udělám dámskou jízdu obytným autem. :) Jedeme směr Tallin, projíždíme městem Parma a jelikož nemáme žádnou aktivitu celý den, vyrážíme na kolech do města. První estonské městečko nás překvapuje a inspiruje. Je plné domků obouchaných dřevem, pak zjišťujeme, že většina to jsou dřevostavby. Jsou různě barevné a mají krásná okna. Nemůžeme se vynadívat. V některých částech si připadám, jak na divokém západě. Domy jsou starší a působí westernově. :)

Na parkovišti u parku nás navštěvuje jeden opilec a něco po nás chce, asi peníze. My mu naznačovali, že nic nedáme a nerozumíme. On se rozvášnil a začal povídat a rozhazovat rukama, jak nějaký řečník a básník. Museli jsme se smát. Pak mu Janek naznačil, ať vypadne, tak odešel s nechápavým a naštvaným výrazem. Vyrážíme do ulic, je už chladno, ale hřeje nás láska. Narážíme na lázeňský dům, je to totiž lázeňské město, všude jsou krásné, čisté a upravené parky s listnatými stromy. Široké chodníky, upravené domy, všude je pořádek a čisto. Celé městečko na nás působí idilicky. Přijíždíme na k moři, kde se rozprostírá široká a dlouhá pláž, je to Ladie's beach, pláž, kde se opalovali v historii nahé ženy. Projíždíme pláž na kole, těstě u vody, kde je trdý písek a mělčina. Projíždíme vodou a kroužíme po pláži, jako vrány nad kořistí. Dojíždíme k místu, kde pláž rozděluje vodní kanál, kudy připlouvají nákladní lodě. Několik jich vidíme, těží písek z moře a do jedné nakládají tuny a tuny dřeva. Podél kanálu vede kamenitá cesta, asi 2,5 m široká. Kola necháváme na pláži a vydáváme se vstříc moři po této kamenité cestě. Vpadalo to, že je krátká, rozběhla jsem se bosá a začala přeskakovat obří balvany, srna v lese, asi po 5 min, kdy cíl byl stále daleko jsme pochopili, že to nebude zase tak blízko. Trvalo asi 20 min, než jsme doběhli na konec chodníku, kde stál maják pro lodě. Kameny byli místy kluzké a posrané od kačen, které je okupovali. Z obou stran na nás cákalo rozverné moře. Po cestě jsem si vysvlékla svetr a pak i tryčko, protože během jsem se pěkně zapotila. Po cestě zpět už se smrákalo a my se stihli vrátit akorát, po tmě bychom se na kluzkých kamenech přerazili. Ale za náma šli ještě další páry, kteří to nestihli, protože neutíkali, jako my. Pak jsme si projeli noční městečko, kde nebyla ani noha. Procházeli jsme se sami v ulicích, navštívili Tallinskou bránu, která v historii bránila město, přístav lodí a pak jeli k autu. Přejeli jsme na benzinku směr Tallin a tam přespali.